1. Týden

Stoupnu na váhu a čekám na výsledek. O 600g méně než před týdnem! Srdíčko mi zaplesá a já potlačuji myšlenky, že jsem pouze strávila delší čas na WC.

Můj týden probíhal v celku stejně jako předchozí týdny a i přesto byl něčím jiný. Jako první musím zmínit, že jsem začala pravidelně snídat a světe div se, zpozorovala jsem na sobě, že mám daleko víc energie, než když jsem nesnídala. Plněné musli čokoládou jsem vyměnila za ovesné vločky s bílým jogurtem a mé chutné čerstvé rohlíky jsem vyměnila za žitný chleba. Jistě, není to nic drastického a já se také dál vyhýbám smaženým a celkově tučným jídlům jako je řízek, či svíčková. Vařím si prapodivně chutná jídla dle receptů zdravé výživy. Jediný můj poznatek z tohoto vaření je, že tam vaří skvělí herci, protože natočit jak ta výsledná šlichta je ohromná delikatesa, i když se Vám u toho křiví huba, je opravdu nadlidský výkon.

U mě doma nemám žádné lákadla na nezdravé jídlo, protože jsem vše vyházela. Jediný kdo je na tom škodný, jsou moje kočky. Po nekonečném vyblizování obalů od tvarohů, smetany či bílého jogurtu kynou o sto šest. Na oplátku se mi odměňují krásnou hustou srstí, kdy tu původní vypelichávají na gauč. Mohla bych jim nejspíš poděkovat, alespoň mám zase o pohyb na víc, když zápasím s vysavačem a různými nástavci na tkaniny, který stejně nefungují. Takže nakonec stejně zvítězí čistící váleček z Jisku.

Za to v práci to je horší. Každý den po příchodu do práce se na mě mile usmívá automat se sušenkami. Zarputile mu odolám a vcházím do kanceláře. Bohužel sedím u dveří a s každým nově příchozím člověkem k nám do kanceláře na mě automat líbezným hlasem volá: ,,Hééj, mám tu čokoládového croissanta a fíkové pití….Nebo máš chuť na Kinder Bueno? Pojď si osladit život!“ Víte jak těžké je tomu hlásku odolat? Několikrát jsem u něj stála s 20,- a plnou pusou slin. Naštěstí mi vždy 20,- propadla, já dala na znamení a nic si nekoupila. To chce hodně přesvědčování, to mi věřte!

Tak si takhle pečlivě hlídám ,,štíhlou linii“ do doby, než navštívíme s Luckou kavárnu Uva. Banánovým šejkem to začalo… Jak moje tělo dostalo větší dávku cukru, šlo to z kopce. V Uvě nám začala být zima, tak jsme se přemístily do auta s plány co dnes. Šílený nápad. Navštívíme Lázeňskou cukrárnu a od pondělí začneme cvičit! Prokličkovaly jsme se ucpaným Náchodem až do cukrárny. Samozřejmě nás tam táhla vidina krásné vintage cukrárny… A při té příležitosti jsme si u vitríny koupily dortíky, které na nás tak smutně koukaly. Zhodnotily jsme to takto:

,,Čokoláda je z kakaových bobů.
Kakaové boby jsou z kakaovníku.
Kakaovník je strom a strom je rostlina.
Takže čokoláda je salát!"

S dobrým pocitem na duši, jak jsme geniální jsme vyrazily směrem k domovu.  Pro dorty se stala osudná kolona přes půl Náchoda. Z čekání se z nás staly pralidi. Zabořily jsme naše gelové nehtíky do dortu a během pár minut jsme tácek vyžraly. Po vyrovnání naší běžné hladiny cukru v krvi se z nás zase rázem staly ty nejšťastnější holky na světě s příslibem, že začneme cvičit.
Moc se mi tento týden nevyvedl, tak uvidíme co mi přinese další...